Setkání Legend

Jedním z bodů programu výroční akce Srdcem skaut byla i událost ryze sportovního charakteru, která oslovila bývalé, ale také současné lakrosové hráče včetně jejich fanoušků.

V historicky známé aréně "El Brasák" se úderem deváté sešlo více než 30 odvážných hráčů a hráček, dychtících využít příležitost oprášit své dovednosti i někdejší zašlou slávu,
a nepočítaně fanoušků nebo těch, kteří už odvahu nenašli ;-).
Příchozí se rozdělili do tří týmů (Usazenina - převážně klasické legendy dob minulých, K - legendy s kořeny v Postřelmovských týmech K16/Karthágo a Romantici - legendy mladšího ražení). Od prvního písknutí se všichni pustili do tvrdé, rychlé a nekompromisní hry.

Těžko slovy popsat dojmy z těchto zápasů. Co hráč, to Legenda.
Takatoka předvedl, že svůj um a rychlost nikterak neztratil. Niank svou hrou všechny přesvědčil o své prohloubené taktické vyzrálosti. Ještěrka, ehm, prostě ukázala, že je to v rodině.
Pamětníky překvapil i Harry, jež se ukázal netradičně v poli, aby dal střelcům protihráče šanci, nicméně si pak pro změnu soupeře vychutnával při rozskocích (foto). ...
Byly to dechberoucí zápasy plné akcí a lakrosového umění.
Největší hvězdou zápasů však byl jednoznačně Šimpi. Při svém sprintu k míči předvedl divákům odpíchnutý parakotoul a aniž by ztratil na rychlosti, míč získal.

Nebo ne? Ono je to vlastně jedno... To důležité se povedlo. Udýchaní a rozpálení hráči se neúnavně honili za míčky a dokázali, že lakros se nezapomíná.
Myslím, a doufám, že si to všichni ve zdraví užili (i když pro některé asi byla chůze ze schodů následující dny trošku obtížnější).
A o to šlo.

A protože hra vyvolala vzpomínky dávno zasunuté v myslích hráčů, probíhaly i dozvuky, a to na zahrádce na Sladovně. Všechny překvapil Mário, který odněkud vytáhl svá alba.
S osvěžujícími nápoji si tak všichni za bujarých komentářů osvěžili i svou lakrosovou minulost.

Díky všem za účast a snad zase někdy.

Ještěr/Roman a Siska