Dvanáctihodinovka

Sobota 7. března 2020

Možná si ještě pamatujete lakrosové 20ti4hodinovky, které se v Zábřeze hrávaly v devadesátých letech. Možná si také pamatujete i 10-ti hodinovky, které se zde hrávaly od přelomu tisíciletí. A možná jste se zúčastnili letošního 12ti hodinového lakrosového maratonu.

Po pár letech pauzy, kdy pravidelná organizátorka těchto akcí, Burinka, měla jiné starosti, byl to Hřibek, kdo přišel s tím, že by bylo fajn oprášit další z tradičních zábřežských akcí, a to lakrosový maraton. Nápad to byl dobrý a byl dobrý dvojnásob, když se jeho organizace sám Hřibek i chopil.

V plánovanou osmou hodinu ranní odstartoval maraton v tělocvičně na zábřežské "zvláštní škole". Ještě před prvním zapískáním se určily týmy - příchozí si vylosovali barvu, která s nimi byla svázána pro následující půlden a herní pole se tak stalo šachovnicí bílých a černých hráčů. Hrálo se ve čtyřech v poli a brankář. Čas maratonu ubíhal prakticky bez přerušení. Díky náhradním výstrojím mohli brankaři střídat plynule během hry. Příležitost být brankařem se naskytla každému, kdo projevil touhu být na chvíli "Hašanem" a chytit nějaký ten jasný gól. Nakonec se v bráně ocitli téměř všichni. Hráči odcházeli a přicházeli... Podle finálních záznamů naše HR oddělení evidovalo 37 hráčů, z toho 21 z bílého týmu. Jak je vidět na fotografii pořízené na konci, "přežilo" tento maraton poměrně hodně hráčů, na rozdíl od předchozích akcí, kdy hráči možná nedisponovali tak skvělou fyzickou kondicí a kdy se dohrávalo prakticky bez střídání. Ale určitě tomu přispěl i fakt, že tentokrát přijali pozvání ke hře čtyři hráči z Lanžhota/u.

Utkání probíhalo už od počátku ve svižném tempu, které nepolevilo a přetrvalo až do konce. Asi po třetí hodině hry, kdy si pár hráčů černého týmu odskočilo domů na sobotní kachnu, čímž jejich střídačka dosti prořídla, to vypadalo, že se utkání začíná lámat. V tuto chvíli bílí vedli asi o dvacet gólů.
Po slehnutí kachny a očividnému dobití energie ale černí srovnali tempo. Když navíc obohatili sestavu o zkušené brankaře, výsledek se začal pomalu přesypávat na jejich stranu. Poslední hodinu tak zahajovali dokonce skoro s 20-ti gólovým náskokem. Bílí v závěru vydolovali další síly a zabrali, bohužel na zvrat to už nestačilo. Odbila 12tá hodina a skóre se zastavilo na stavu 254:244 pro černé. Pouhé 2 góly chyběly, aby padlo kulatých 500 branek.

Jako výbornou tečku na závěr akce organizátoři připravili bohaté a chutné pohoštění, díky kterému jsme všichni nabrali další sílu vydat se na cestu k domovům.
Rozdání krásných dřevěných pamětních medailí (poselství je v rukojeti) ze studia BUUK (podle návrhu Jirky) a vyhlášení individuálních výkonů celou akci zrekapitulovalo a také formálně ukončilo.

Během akce bylo možno potkat se a promluvit si se spoustou starých známých a taky poznat nové lakrosové tváře. A o tom to taky bylo.
Co se týče nových tváří, byly to především děti z lakrosového kroužku, které nejednou vyškolily staré mazáky tak, že nestačili koukat.

Za vše určitě mluví příspěvek nejmenovaného aktivního účastníka, který pamatuje začátky lakrosu v Zábřeze a jehož příspěvek by bez nás zmizel v propadlišti sociálních sítí:
"Musím říct, že ačkoli jsem přišel na samotný závěr (neboť nám patří :-D), tak jsem byl velmi mile překvapen rychlým tempem hry a kombinačními akcemi. Zvláště pak někteří mladí (soudím dle věku) nováčci technicky rozhodně nevypadali na začátečníky. Moc pěkný, ohleduplný, odmakaný tak, že tam byla spocená i podlaha :-D. Díky za organizaci."

Určitě je poděkování na místě, patří všem účastníkům a hlavně všem, co se podíleli na organizaci a hladkém průběhu akce, především Hříbkovi a Koře.
Dobrých nápadů není nikdy dost, takže snad zase všichni za rok. A pokud nás bude více, tak to třeba ještě o nějakou hodinku natáhneme? ;-)

Roman/Ještěr